| Vznik kostela nesporně souvisí se založením města Rýmařova nejpozději v 70. (60.) letech 13. století. Poloha kostela odpovídá dobovým zvyklostem, je umístěn na významném a a nejlépe bráněném úseku města, na pahorku nad prudkým svahem. Je otázkou, zda v prvních letech nesloužil jako svatostánek kostel dřevěný. Zcela jistě již kostel stál v první polovině 14. století, neboť z uvedeného období pochází závažná písemná zpráva - v olomouckém kapitolním nekrologiu (seznamu jmen zemřelých osob) se uvádí záznam odkazu rýmařovského faráře Raduše (Radusche, Rodosia či Rodusia). K úpravám nesporně starší stavby kostela došlo na počátku 15. století v návaznosti na válečné zničení města v souvislosti s akcí zemské hotovosti proti Pročkovi z Vildeberka, zástavce rabštejnského panství, který zneužil válečných sporů mezi moravskými markrabaty ke krutému sebeobohacování. Další osudy kostela již nejsou v 15. století nikde zachyceny, teprve v roce 1503 se objevuje jméno dalšího faráře Petra. První ze série požárů, které v rámci zničujících požárů města postihovaly i kostel, se uvádí k roku 1559 a další k roku 1561. Přibližnou podobu kostela v té době přináší Fabriciova mapa Moravy z roku 1569 a obdobně další jeho mapa z roku 1575 (Pavel Fabricius (1519-1589), matematik, astronom, botanik a osobní lékař rakouského císaře Maxmiliána II. Pavel Fabricius se zajímal také o kartografii a roku 1569 vydal první mapu Moravy). Kostel je vyobrazen jako jednoduchá halová stavba se stanovou střechou a nevysokou spíše hranolovou věží zakrytou jednoduchou jehlancovitou hlavicí. V noci 27. května 1668 začal při rozmařilých slavnostech opět děsivý požár a vedle téměř celého města vyhořel i kostel, kde se dokonce roztavily i tři bronzové zvony. Po požáru zůstaly stát je tři holé zdi a jejich zbytky. Při opravě kostela došlo k mnohým změnám, byla upravena i věž, nebyla obnovena pavlač a původní členitá helmice byla nahrazena čtyřbokým jehlancem (věž měla výšku asi 47 - 50,5 m). Nově byl zařízen interiér kostela. Již na konci 17. století ztratil svou funkci michaelský hřbitov u kostela a přesunul se do místa dnešního Střediska volného času. V letech 1711-15 byla v místě starší hrázděné kaple zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie (V Lipkách). Poslední katastrofou, která dosud postihla chrám, byl patrně nejničivější požár města od roku 1405, ke kterému došlo 3. dubna 1790 a který způsobil, že doslova celé město včetně hospodářských budov lehlo popelem. Kostel sice vyhořel, ale škody byly ve srovnání s předchozími tragediemi nesrovnatelně menší. Klenutí je možno považovat z větší části za původní a patrně i Růžencová kaple požáru odolala, včetně prací J. K. Handka. Náprava poškozených částí vedla k řadě adaptací v duchu klasicismu a historizujících slohů (nejčastěji s novorenesančními prvky). Je namístě konstatovat, že tehdejší úpravy dokázaly skvěle sjednotit stavební prvky, štuky, plastiky i dřevěné součásti do vzácně jednotného uměleckého výrazu. Úpravy byly dokončeny až v roce 1818 zrestaurováním kostelní věže do dnešní podoby. Od té doby již nebyl kostel významněji dotčen stavební činností. | |
